Reportáž

Po nočním příletu do Nairobi pro nás přijel kamarád kluků – Patricka a Cyruse ve starém Suzuki Vitara a odvezl nás na můj oblíbený hotel v centru té horší části Nairobi s názvem HOTEL CENTRAL PARK. Zde jsem pobýval delší dobu v zimě tohoto roku a byl jsem s ním velmi spokojen. Má security, večeře, postel a teplou sprchu. Víc v Keni nepotřebujete. Pokoje jsou cenově drahé podle sezony – od 50USD do 100 USD na noc za double room.

Již v Čechách jsme spolu s Cyrusem a Patrickem objednali auto na dobu, kterou strávíme v Keni. Proč s klukama z Keni v Čechách? Jelikož jsem jim v zimě zařídil pasy, visa, pozvánku a přiletěli do Čech na 3 měsíce. Po tuto dobu bydleli u mě v domě a seznamovali se s úplně jiným životem, něž je zde. Ve stejný čas co se kluci vraceli domů tj. 2.8. 09 jsme odlítali taktéž my. My znamená moje maličkost Jiří Pergl a nový člen expedice Jaroslav Tarczal, který se rozhodl taktéž pomoci dětem postiženým nemocí HIV a hladomorem, ale o tom až dále.

Ihned v 9 ráno přijel Sam a vyřídili jsme půjčení auta Toyota Prado 4x4. Možná se zdá být pro Vás drahé půjčení auta na 1 den 4000 Kč ( 216 USD ), ale má to opravdu spoustu výhod. Pro Keňany je 8 let stará Toyota něco jako u nás nová BMW X5. Ve zkratce, je to pro ně auto bussinesmana. Ale ty výhody – všude za městem jsou policejní kontroly a stavějí každé horší auto a věřte, že si vždycky něco najdou, aby z vás dostali nějaký ten Šilink. Dále cesty v Keni včetně jejich tradičních „ zpomalováků „ jsou v takovém stavu, že po 1OOkm vyhledáte nejbližší servis pro utrhlý výfuk v horším případě nápravu. A dále a dále. Opravdu nešetřete.

Po vyřízení všech náležitostí jsme odjeli za Dr. Martinem, který na nás již čekal v nemocnici. Když jsem Dr. Martina, který se zabývá léčbou pacientů s HIV a AIDS navštívil v lednu, měl ve svém programu pro záchranu těhotných matek s HIV 537 těhotných žen a 137 dětí. To jsem mu tenkrát daroval pro pacienty 30 000 KES a průběžně každý měsíc z Čech posílal 250 USD. Dnes nám Martin oznámil, že k dnešku má již 1680 pozitivních matek a 589 pozitivních dětí. To nám fakt zamrazilo. Jarda mu daroval spoustu utišujících léku a antibiotik, které dovezl z Čech a já mu dal 30 000 KES pro pacienty na jídlo, jelikož jak stálé opakuje – když pacient bere léky na HIV, žaludek to bez jídla nezvládá a 30% pacientů mu již od ledna zemřelo hlady.

Naše další cesta vedla na letiště, jelikož ve 13 hod přilítali Patrick a Cyrus. Letěli jinou linkou a měli čekací dobu na další let do Nairobi v Qataru 15hodin. Přivítání od rodin bylo famózní. Na každého čekalo kolem 30 lidí, ale Já musel vyřizovat něco jiného. V Čechách jsme klukům, tak jako nám zabalili do kufrů hračky pro děti z dětského domova v Nanyuki.

Celníkům se to nelíbilo a chtěli po klukách zaplatit clo za staré hračky, knihy a ostatní věci, které jsme vezli dětem. To už mě fakt „nasralo“ a musel jsem tam udělat rozruch. Řval jsem tam na všechny celníky, jak si vůbec dovolí, zadržet hračky pro jejich děti, které umírají na AIDS. Krom toho jsou již použité. Nechal jsem si zavolat šéfa celníků a ostrahy. Po neskutečných vyhrocených rozhovorech se rozhodli, že se obrátí a kufry můžeme vyvést. Stejně si mě ale vzali stranou a stálo mě to 2x 20 USD. Korupce je v Keni vyhlášená, ale tohle mě dopálilo.

Z vybraných peněz organizace OMDC jsem se rozhodl po zkonzultování s paní Hellen nakoupit TV Plasmu s úhlopříčkou 107cm. ( 25 ks DVD pohádek a přehrávač DVD, který daroval Jarda jsme přivezli z Čech ) Děti v dětském domově v Nanyuki nikdy neviděli pohádku a co to vlastně je. Proto naše další cesta vedla do prodejny televizí a zakoupili TV plasmu LG za 1333 USD.

Pak už jsme jen jeli na hotel a Kluci – Patrick a Cyrus včetně rodin zavítali do restaurace v našem hotelu na oslavu na přivítanou. Bylo spoustu legrace, jelikož kluci vyprávěli o České republice a zážitcích, které prožili. Také zavítala do hotelu paní Hellen a domluvili jsme program na zítřek včetně sepsání potřebného jídla pro děti, které musíme nakoupit.

Po probuzení a snídani na hotelu jsme naložili všechny kufry a plasmu TV do Toyoty a vyrazili směr Nanyuki

Cesta do Nanyuki trvá přibližně 4 hodiny. Zde v Keni se vzdálenosti neberou na km, nýbrž na hodiny. Silnice jsou zde ve velmi katastrofálním stavu, proto přůměrná rychlost auta nevystoupá na více než 50KM/h. V polovině cesty nás ale čekalo to nejdůležitější proč jsme sem jeli. Nákup jídla dětem za vybrané peníze OMDC. Obrovský Africký trh s jídlem se nachází na půli cesty ve městě Karatina. Zde bylo potřeba nakoupit mouku, cukr, kukuřici, mrkev, hlávkové zelí, fazole, zelené fazolky, olej, prášek na praní, rajčata, cibule, brambory a tak dál. Celkem toho bylo půl tuny.

Po domluvě nám 2 místní kluci hlídali nakoupené jídlo uprostřed trhu a 2 kluci ho nosili. Docela se namakali – např. 130 kg brambor viz obrázek nahoře, apod. Proto bylo zapotřebí taxi. Pick up taxi. Jelikož do naší plné Toyoty se to už v žádném případě nemohlo vejít.

Po dokončení nákupu směřujeme ve 2 vozech do Nanyuki. Hellen, já, Jarda, Patrick a Cyrus. Patricka jsem raději poslal k druhému řidiči, aby nám s jídlem nezdrhl a ještě jsem ho z povzdálí kontroloval – cca 2m od jeho zadku. Před příjezdem do domova bylo zapotřebí ještě nadrtit kukuřici, ze které se spolu s dalšími ingrediencemi vyrábí kaše. Takže v Nanyuki jsme vyhledali drtičku a předrtili nakoupenou kukuřici

Děti v Nanyuki už byli telefonicky obeznámeny, že přijedeme, a proto ta radost, řev a uvítání, které si nezavdá ani s příjezdem Baracka Obami do Keni a to by bylo haló. Baracka si tu všichni velmi považují a jsou hrdí na to, že jeden z nich se stal presidentem USA.

Zaparkovali jsme obě auta a první jsme vyndali z Taxi Pick upa jídlo pro děti. Tam už jsme moc pomocníků neměli, takže jak se říká – vzali jsme to do horkejch a seskládali vše na jedno místo pro společnou fotku.

Ta radost v dětských očích byla nepopsatelná, což dokazují vybrané fotografie. Je samozřejmé, že děti z jídla měli obrovskou radost, ale asi nejvíc měli radost, když jsme začali nosit kufry plné hraček do jedné společenské místnosti v dětském domově. Také jsme první museli vyndat velkou plasmovou televizi a i když jsme ji měli zabalenou ve spacím pytli, bylo slyšet pokřiky od dětí - tývý tývý.

Když už jsme měli vše nanošeno do místnosti, děti se rozsadily a čekaly co se bude dít. Hellen jim oznámila, že jsme lidé z České republiky a přivezli jsme jim jídlo, dárky, sladkosti a také jedno překvapení. Děti společně s Hellen a ostatními členy personálu dětského domova začali zpívat a tancovat africké lidové písničky. Takovou radost si nikdo z nás nedokáže představit a kdo neviděl nepochopí. Nám opravdu přebíhal mráz po zádech a musím se malinko přiznat, ale měl jsem slzy v očích, samozřejmě štěstím. Pár dalších záběrů, které nepotřebují komentář asi dokazují více…..

To už, ale začínal večer a my jsme museli nechat děti spát. Odjeli jsme do místní ubytovny v Nanyuki a přespali. Večer ještě přišel náhodou do baru místní starosta Nanyuki, tak mě s ním Hellen představila včetně Jardy a seznámila ho s programem ONE MORE DAY FOR CHILDREN a ten byl ohromen, co jsme pro děti dnes udělali….

5.8. Cesta do slumů a do masajské vesnice Doldo

Pro vysvětlenou. Počet stálých dětí v domově Nanyuki je 78. Víc vláda nepovolí. Ostatních povolených 142, do domova jen dochází, jelikož je tam postavená i škola. Tyto děti dostanou v tomto domově jídlo pouze přes oběd. Doma už na ně nečeká vůbec nic. Jsou rády alespoň za to jídlo jedenkrát denně. Proto jsme se rozhodli s Hellen a Jardou, že uděláme pro tyto děti něco navíc. Ne všechny, jelikož objet 142 rodin by znamenalo tu být ještě měsíc. Vytypovali jsme s Hellen ty nejsmutnější případy a opět vyrazili nakupovat základní jídlo pro vybraných 10 rodin s dětmi, které už ve svém věku do 8 let zkusili tolik, že se to ani nedá popsat ( mají AIDS, nemají rodiče - zemřeli, fetovaly lepidlo aby neměly hlad, vodu a hygienu hrůza….) . Na jídlo už bohužel z fondu nebyly peníze, takže jsem už musel sáhnout do kapsy já.

První zastávka ve slumech byla u holčičky jménem Sarafin. Tato holčička žije se svou prababičkou a pěstiteli. Rodiče jí zemřeli na AIDS a ona ho bohužel má taktéž. Musí brát léky a k lékům zároveň jíst, jelikož brutální léky na HIV na udržení při životě dávají žaludku co proto. To že při lékách nejedla také mnoho dní, nebo vysadila léky, jelikož na ně neměli její pěstouni nebo její prababička jí zdravotně poznamenalo natolik, že už na tomto světě dlouho nepobude.

Ostatní případy jsou prakticky stejné, jen v jiném podání. Takže jsme vyrazili směr slumy pomoci zbylým 9ti rodinám. Slumů je v Nanyuki celkem 6. Žije v nich dohromady dle odhadů 350 000 lidí. Druhá návštěva slumů byla u 8 dětí, kteří taktéž žili u babičky bez rodičů. Polovina z nich má bohužel taktéž AIDS. Kromě jídla jsme samozřejmě rozdávali bonbóny a různé sladkosti, ze kterých měli děti tu největší radost.

Třetí případ byl po psychické stránce ten nejhorší. Přišli jsme darovat jídlo 12 dětem, kteří taktéž již nemají rodiče. Věk od 2 let do 13. Jenže problém byl v tom, že v místě kde jsme je hledali byli na dveřích 2 zámky a nikde nikdo. Tlustá stará černoška, která vlastní 10 těchto kurníků je vyhodila na ulici protože neměli zaplacen nájem za poslední 3 měsíce. Museli jsme je vyhledat na ulici a dát to vše do pořádku. Peníze z nadačního fondu už byly samozřejmě dávno pryč. Takže jsem se rozhodl vzít černošku pod krkem „ obrazně „ a zaplatit jí dluh. Dále jsem jí oznámil, že platím nájem pro oněch 12 dětí dopředu na 4 měsíce s tím, že jestli je ještě jednou vyhodí, tak se vrátím a uvidí naštvaného mudzungu – tzn. Bílej.

Další návštěvy byly prakticky v tom samém duchu. Velká radost, objímání, děkování – Svahilsky asante sana a spousta radosti. Zbylých 5 velkých tašek s jídlem jsme už ale vezli 180 KM od Nanyuki směrem na Somálii. Cesta je tímto směrem příšerná a hlavně již pár km za městem Doldol přepadávají Somálští piráti auta. Přepadávání je tímto směrem na Somálii na denním pořádku a je potřeba si vzít vojenský doprovod. Problém je ale v tom, že armáda má jen samopaly AK 47 a ozbrojenci nebo banditi jak jim tu říkají místní mají nakoupeny podstatně lepší zbraně včetně raketometů, takže nezastavit je sebevražda. Ujíždět po výmolech, které mají někdy až půl metru hloubky je nesmysl, takže zbývá jen zastavit. Pak přijdete o všechno a bohužel někdy i nenechávají svědky. Jo Somálie..Ve městě Doldol na nás čekalo překvapení. První zastávka nebyla u dětí, ale přímo u místní vlády města. Osobní pozvání od starosty města mě opravdu překvapilo. Dozvěděl se od Hellen, jakou organizaci provozuji a co jsme již udělali pro dětský domov v Nanyuki. Velké díky a welcome bylo skoro za každou jeho větou. Nakonec nás seznámil s problematikou jejich provincie, ve které žijí z 90 % Masajové . Místní dívky jsou provdávány již od věku 7 let včetně veškerých manželských povinností spojených s manželstvím. Krom toho jsou také na nich prováděny obřízky. Tato nechutnost stále panuje nejen v této oblasti. Proto nám oznámil, že nám daruje pozemek o velikosti 1000 akrů ve kterém by měla organizace OMDC působit a pomáhat těmto nešťastným dívenkám. Dal nám čas vybudovat zázemí a školu pro tyto postižené dívky s tím, že by v tomto domově působila security a jejich tak zvaní manželé by na ně nemohli.

Další cesta vedla do základní školy Doldol. V této škole naše organizace OMDC působí jako pomocník masajským dívkám po obřízce, popř. již vdané. OMDC zaplatilo studium 3 dívenkám na půl roku dopředu, což bohužel není zrovna málo, ale určitě se budeme snažit studium doplatit.

Poslední cesta s našim jídlem pro děti byla do zapadlých masajských vesnic, do kterých jsme jídlo a dárky museli donést osobně, jelikož cesta pro auto nebyla.

To už na řadu přišel opět návrat do města Nanyuki zpět do dětského domova. Museli jsme vytvořit společnou fotografii s dětmi pro sponzory, respektive pro ty, kteří pomohli tomuto domovu dál žít. Jmenovitě firma CMS consulting, DIGIsat, Auto

Zipo, Envos s.r.o., Koupelny na klíč, Dr. Vencl, Asfalt, restaurace Barták, restaurace U Zelených a třeba Disco club D5….. a další…..

Ubytování pro tento den bylo opět v našem resortu Old House kousek za Nanyuki. Překvapením bylo opět od Hellen to, že pozvala novináře, které obvolala a pozvala na večeři. Přišli 3 novináři. Jeden z Daily nation Kenya, které se prodávají v celé Keni a 2 kluci z různých rádiií Kenya. Povyprávěli jsme jim o naší organizaci jak pomáháme dětem v této oblasti a byli z toho opravdu nadšení. Po pár pivech, na které jsme je pozvali jsme s Cyrusem, Hellen a Jardou povyprávěli o České republice, něco o technice a spoustu dalšího. Slíbily, že vyjde článek v Keňských novinách a kluci povypráví v radiu o této organizaci. Pro tento den toho bylo až příliš, takže dobrou....

6.8. Odjezd z města Nanyuki do Nairobi se zastávkou v dalším Slumu

Ráno bylo zapotřebí přestavit kufr auta a porovnat ho. Zjistili jsme ale, že jeden kufr ještě obsahuje vyfouknutý igelit s plyšáky od školy Chvaletická. Jiřího napadlo, že zajedeme do dalšího slumu, kde jsme ještě nebyli a budeme rozdávat plyšáky z auta. Nevím, ale můj názor je ten, že i když radost v dětském domově byla velká, tak kam se hrabala na děti z chudých slumů, kteří neměli tu šanci se do domova dostat a nějaký ten plyšák jim vůbec nic neříkal, respektive říkal, ale nikdy si ho nemohli dovolit. Bylo to úžasné, famózní, krásné....., a fotografie popíší atmosféru více než-li já...

Po rozdání všeho co jsme měli, tzn. zbylých plyšáků, 2 pytlíků bonbónů a 10 balíků žvýkaček jsme se rozjaření vydali už zpět do Nairobi.

Závěrem bych chtěl říct, že tato cesta, která nás zavedla zpět za dětmi z města Nanyuki dopadla dle mého a Jardy názoru na výbornou. Postarali jsme se o 220 dětí, kteří budou mít jídlo na dalších 4-5 měsíců, poznali už konečně jaké to je se podívat na pohádku a také, že mají už něco, co jim patří – hračky a svého vlastního plyšáka. Jsme rádi, že jsme to dokázali a také děkujeme Vám všem, kteří jste pomohli a darovali finanční obnos našemu nadačnímu fondu - ONE MORE DAY FOR CHILDREN.

Díky Jirka Pergl a Jaroslav Tarczal

7.8. + 8.8. Odjezd z Nairobi do národní parku a rezervace MASAI MARA

Tato část návštěvy Keni už je jen o programu, který probíhal v následujících dnech a netýkal se nadace OMDC. Jarda zde byl poprvé a proto asi jako každý zatoužil po návštěvě nějakého Národního parku s cílem shlédnout Africkou přírodu a divoký život v ní. Pro tento účel, je v Keni nejznámější NP Masai Mara. Rozprostírá se na jihu Keni a sousedí s Tanzanií. Je tak obrovský, že za jeden den ho nikdy celý neprojedete. Uprostřed tohoto parku protéká řeka – Masai river, přes kterou každoročně migrují miliony zvířat ze sousední Tanzanie z parku Serengeti. Tuto nádhernou podívanou můžete shlédnout v období našeho léta, nebo Keňské zimy. Nejlepší měsíc pro tuto podívanou je srpen. V řece se nachází největší krokodýly na světě zvané krokodýl Nilský dosahující délky až 8 metrů. Migrující zvířata – pakoně, zebry.... přes tuto řeku musejí projít a jak asi znáte z pořadů National geographic, je to pro tyto zvířata velmi obtížné. Občas je ztrhává proud řeky a oni se utopí, samy se ušlapou nebo na ně číhají již zmíněný krokodýly. Další podívaná je také na spousty lvů, které se v parku nacházejí a vy si můžete zajet až přímo k nim a hledíte jim z 2 metrů přímo do očí nebo jak právě porcují ulovenou potravu. Z dalších zajímavých zvířat. které se v parku nacházejí jsou Leopard, Slon, Žirafa, Bůvol, Hyena, Šakal, Hroch, různé druhy hadů včetně Mamby černé a Kobry černé no a spoustu dalších....

Vstup do tohoto parku je pro Mudzungu – bílého 60 USD, auto 40 USD. Spaní si můžete zajistit u které koliv agentury již v Nairobi a je to i samozřejmě lepší, jelikož se Vám pak nemůže stát, že přijedete do 400km vzdálené Masai Mara a nebudete mít volno. Ubytování je z 99% ve stanech, ve kterých jsou 2 postele a také sprcha a záchod. Ceny jsou různé od 40USD na osobu na den bez jídla nebo 250USD na osobu na den a s jídlem. Tam převážně potkáte zámožné Germány, Francouze, Italy, Japonce, Američany atd.. My jsme vyhledali ten nejlevnější a proto se taky 2 dny nemyli. Černá voda z kohoutku, záchody nesplachují, jídlo na ohni. Musíte si vybrat sami co podstoupíte a jak jste na tom finančně dobře. Dál už není o čem psát. Záběry řeknou vše a nepotřebují ani komentář..

9.8. Masai Mara a poté odjezd do Nairobi

V rámci návštěvy NP Masai Mara si zaplatíte jeden celý den a část dne druhého. Proč znova do parku? Protože vstáváte v 6 ráno a máte jedinečnou možnost shlédnout lov a boj divokých lvů. Útoky na Bůvola, zebry, pakoně jsou každodenní podívanou parku. Musíte mít samozřejmě štěstí. Lev na Vás čekat nebude než přijedete. Ale nám se povedlo najít velkou smečku lvů, která ulovila zvířata 2. Sám průvodce Cyrus říkal, že takovouto podívanou ještě neviděl a to do parku jezdí už přes 5 let. Fotografie a záběry to vše ukazují a opět není potřeba dalšího komentáře.

Po ranním shlédnutí soubojů odjíždíme z Masai Mara do Nairobi. Cesta je pro obyčejné auto prakticky nemožná. 80 km jedete pouze po prašných cestách plných výmolů u kterých občas škrtá o spodek auta i velký Jeep. Pak už u města Narok nastupuje asfaltová cesta, která se v současné době ještě staví, ale do konce roku 2009 má být hotová, což v Keni je skoro zázrak. V Nairobi opět míříme do našeho stálého hotelu Central Park a po 2 denním nemytí přijde opravdu vhod. Sprcha, jídlo, čistá postel...

10.8. Z Nairobi odjezd do NP Nakuru

NP Nakuru se nachází západně od Nairobi. Po ujetí cca 180 km se Vám naskytne úchvatný pohled na obrovské jezero s bílými plážemi. Bílými proto, že jsou solné. A aby toho nebylo málo, celé jezero je pokryto růžovými plameňáky, kterých se tu odhaduje na 10 milionů. NP je možno projet vlastním autem za poplatek 60USD na osobu plus auto. ale opravdu to stojí za to. Park má také velké stádo nosorožců, žiraf, bůvolů, opic atd.. Když už jsme u těch nosorožců, jednoho jsme parádně vytočili, že na nás zaútočil. Jirka stačil ještě rychlospouští pár fotek udělat, ale pak instinktivně uhnul tělem na druhou stranu auta, když už to stvořeníčko vážící 3tuny bylo asi 5m od auta a běželo tak 40 v hodině.

11.8. Z NP Nakuru odjezd přes jezero Bogoria opět za dětmi do Nanyuki

Po přespání na místním hotelu ve městě Nakuru se vydáváme opět do Nanyuki. Chceme to vzít na sever přes jezero Bogoria cca 220km , kde se nacházejí horká vřídla chrlící vodu do výšky. Pohled přes tryskající vodu na jezero opět plné plameňáků v pozadí skal je famózní. Zpět do Nanyuki od jezera Bogoria dle mapy sice jde, jenže: Místní vláda upozorňuje na Somálské bandity a tyto cesty považuje za velmi nebezpečné. Tudíž nám nezbývalo, nežli to otočit zpět do Nakuru a vydat se jinou silnicí do Nanyuki, což byla zajížďka 400km. Cestou jsme ještě navštívili Thomsnovi vodopády.

Do Nanyuki jsme přijeli až navečer. Důvod byl nafotit a natočit pár záběrů z dětského domova 4dny po naší návštěvě. Děti akorát večeřeli naše zakoupené jídlo a bylo vidět, že jim opravdu chutná – viz fotografie. Dále jsem ještě při odjezdu z Nanyuki před 4dny daroval peníze na zhotovení ochranného rámu pro televizi, aby jí děti náhodně nerozbili a chtěl jsem to vidět jak pracují Keňský řemeslníci. To už bylo pro dnešní den až až.

12.8. Poslední den v Nairobi

Brzo ráno jsem vycestovali směr Nairobi. Měli jsme ještě domluvené nějaké schůzky. První zastávka byla opět u Dr. Martina. Přestavil jsem mu Hellen a domluvil s ním spolupráci ohledně léčby HIV u našich dětí v Nanyuki a na oplátku mu budem pomáhat s jeho programem. Program Dr. Martina obsahuje léčbu těhotných matek nakažených virem HIV. Když jsem Martina navštívil v lednu tohoto roku, měl jich v evidenci 537 a 135 dětí. Dnes tj. 12.8. 2009 se číslo zvýšilo na 1588 těhotných matek a 530 dětí nakažených touto chorobou. Je to děs, když si představím, že mu za tu dobu ještě desítky lidí zemřelo a to ještě toto číslo není zdaleka vše, jelikož toto jsou ženy, které měli peníze na vyšetření. Dr. Martin odhaduje, že nakažených lidí ve Slumech v Nairobi je cca na

100 000. Opět jsem daroval Martinovi peníze na podporu jeho programu ( 20tis KES ) a se slovy „ bůh ti žehnej „ odjíždíme směrem do indické části Nairobi za Jirkovým známým u kterého budeme prosit o pomoc pro Patricka a Cyruse, jelikož po návštěvě ČR přišli v Keni o práci. Slíbil jsem, že se o kluky postarám a tak to také dopadlo. A. Shah mi slíbil, že jakmile si kluci dají dohromady papíry od vlády a budou mít vlastní licenci pro průvodce po Národních parcích, zavolá známým z cestovních agentur a práce se jim jen pohrne. Z toho byli kluci opravdu nadšení a tímto jsme zakončili naše 10 denní putování po Keni. Letadlo nám odlítalo ve 2.30 hod ráno, takže jsme ještě zašli na pivo na místním letišti. Rozloučení bylo hodně emotivní a mě se spustili slzy. když mi Cyrus řekl v postraní, že jsem mu změnil život, navždy budu jeho kamarád a nikdy v životě na mě nezapomene. Obejmul mě a držel asi 20sekund. Bylo vidět, že i tvrďák Cyrus ma nakrajíčku. Poslední Bye Bye a zase někdy………………

K O N E C

Cestovatelé Daniel Ručkal Jiří Pergl. Poděkování rodinám a kamarádům, že stáli při nás a umožnili nám absolvovat tyto expedice.

Expedice World

Reportáž