maily z cest po Keni

Přiletěli jsme 16.1. do Nairobi bez ničeho, čemu by se dalo říkat dopředu zajištěný komfort. Prostě vystoupit v Nairobi ve 22 hod a poraď si.

Přílet v 1 ráno, ještě lepší. Naštěstí jsme dle čichu trefili na taxikáře, který nevozil za město a oloupil, jak píšou v knížkách, ale našel nám hotýlek na spaní. V tuto chvíli, tedy ve 2 ráno, berete co se dá. Jen nedostat nožík na krk a: "dávej!" Popisovat ho nebudeme, bude ve filmu.

Zařídili jsme si ještě auto a máme malého černocha (jokes). Je to fajn kluk, jezdí s námi a umí Svahilštinu, takže poradí.

Naše první setkaní s přírodou je, že Jirka se snažil zachytit záběr kobry, sice menší, ale za to mrštnějsí. Když už byla hodně nasr.... postavila se na zadní a plivala a plivala. Z kamery to šlo hodně špatně dolů a kapička na ruce také nic moc. Dan zas vystoupil v rezervaci, kde se nesmí mimo auto. V bahně neviděl dvoutunového hrocha, a ten ho málem s otevřenou hubou a hrozným chropěním dohnal a slupl. No jo no, co my neuděláme pro kvalitní záběry.

Navštívili jsme také park, kde se točila (opět, ale tohle byla fakt náhoda) Lara Croft - Tomb Raider, film kolébka života. Je to park Hells Gate plný skal, zvěře a horkých pramenů. Nádhera.

No a naše nejnovější zážitky, to se podržte: Zajeli jsme pogratulovat lidem a příbuzným přímo v den inaugurace Baracka Obamy do jeho rodné vesnice se jménem Kogelo. Jirka si zahrál na hlavního fotografa Times a svolal půlku vesnice ke společné fotografii. Každopádně 50 Kenya šiling za každého zabralo. Fotky jsou nádherné. Zkusíme nějakou poslat druhým mailem, aby se tenhle nesmázl, nebo nesekl. Dokonce přímo u domu jeho babičky nám místní dovolili fotit a mluvit s příbuznými. Každopádně jsme byli první bílí z celého světa, kteří navštívili jeho vesnici po zvolení prezidentem USA a blahopřáli jeho lidem z vesnice Kogelo.

No tak to je prozatím vše, plánujeme tenhle týden Ugandu a dál něco z Tanzánie, ale to zas až příště. Ahoj Jirka a Dan.

Ahoj opět všem. Stále se s rychlostí internetu v Africe nic nezměnilo, takže 3.5kb/s znamená, že opět zdravíme všechny naše kamarády a rodinu společně, jelikož bychom strávili týden na internetu, kdybychom posílali každému zvlášť. Každopádně nás ale potěší každá odpověď od Vás, co je nového.

Od našeho prvního mailu se stalo mnoho a mnoho. Naposled jsme se ozvali z Viktorina jezera. Odtud jsme doputovali do Ugandy. Hned na hranicích bylo hodně divno až strach. Hlídat si bágly, přitom točit a fotit, fakt zážitek. Přejeli jsme hranice a zjistili, že Uganda je o ničem. Na shlédnutí goril se čeká až půl roku u agentury, bez které se tam nedostanete. Parky stejné jako v Keni, ale o mnoho dražší, takže jedině Nil river..... Rychle pryč z Ugandy.

Další putování bylo za horou Mount Kenya 5199 m.n.m. Zdolání této mršky bylo za ztížených podmínek, jelikož z 2. aklimatizačního tábora se leze už na vrchol. Ale pozor - startuje se ve 3 hodiny ráno, abyste byli na vrcholu při východu slunce. Nádherný nepopsatelný zážitek, který uvidíte na videu, pokud se vrátíme, protože tady se říká Díky za každé nové a zdravé ráno.

Dále jsme putovali do rodné vesnice našeho "Gaida" průvodce Patricka a to co se stalo, z toho nás mrazí dodnes. Chtěli jsme pomoc místním, jelikož je tam obzvlášť chudo a aby jsme nerozdávali peníze jen tak za nic, řekli jsme Patrickovi ať se poptá místních kluků, jestli by byli schopni sehnat pro naše video, jedovatého a velkého banánového pavouka za 500 kenya šiling, což je cca 150 Kč na naše. Jeden kluk nám ho přinesl a dostal onu odměnu. Záběry nádherné, ale o to nejde. Odjeli jsme z vesnice směrem do Nairobi a cestou měl Patrick telefon. Prý jeden 18letý kluk, který pavouka chytil až po našem odjezdu, se z toho zhroutil a oběsil. Toto co píšem je bohužel pravda. 500 kenya šiling pro ně znamená jídlo pro celou rodinu na týden a zřejmě cenu i za život. Je nám to líto, ale celou Afriku zachránit nemůžeme....

Další cesta byla do dětského domova dětí, kterým zemřeli rodiče nebo o ně přišly, kde jsme alespoň trošku v našem vědomí vykompenzovali smrt toho chlapce a pocit, že můžeme pomoci alespoň malé hrstce - cca 200 dětí finančním obnosem 10 tis kenya šiling. Rozdali jsme žvýkačky, bonbony a dovezené hračky z Čech. Tyto peníze udrží tábor co se týče jídla na 7 dní pro 200 dětí včetně kojenců, kteří potřebují sunar. Ovšem co jsme zjistili při prohlídce domova od jejich ředitelky paní Hellen, bylo opět zdrcující. O tyto detaily projevily zájem i noviny. Děti, kterým umřeli rodiče na AIDS a oni ho maji také; 11ti letá holčička, co už je vdaná vč. sexuálního života od svých 8 let za 30 letého boháče; děti, které byly posbírány na ulici, kde fetovaly lepidlo - a to ještě měly štěstí, hodně jich umírá na ulici ufetovaných. A pozor, to mluvím o dětech, které rodiče vykopnou a jsou ve věku 3-8 let. Déle se občas nedožijí.

Hrůza, ale pomohli jsme alespoň takto.

Další cesta byla zpět do Nairobi. To jste asi viděli ve zprávách jak tu vyhořel ten supermarket - 33 mrtvých lidí, tak v ten den jsme spali o ulici dál. Pak ta vybuchlá cisterna s benzinem v Nakuru, tam jsme projížděli před týdnem. Tady opravdu - ještě jednou díky za každé nové ráno.

Nyní máme namířeno do Tanzanie, ale to už zase až příště. A na co se můžete těšit? Black Mamba na živo od jednoho našeho kamaráda a dál a dál a dál.

PS. Kdyby chyby, píšeme to rychle, jelikož je tu pomalý internet.

Ahoj Jirka a Dan.

Od posledního mailu se stalo jen nemnoho. Např. Jirka řídil naší „RAVKU" a při předjíždění kamionu musel brzdit, jelikož tu jsou Masajové, kteří vodí svůj dobytek pást k silnici a vletělo nám před auto jehně. Neskutečná rána ze zadu od autobusu. Jedna zraněná žena v busu se zlomenou nohou a naše RAVKA bez zadečku. Užijete si záběry v našem videu. Po 6ti hodinovém sezení na policii jsme prokázali Jiřího nevinu a putovali na technickou kontrolu. Tohle neni fór - frajer v bílém plášti si sedl za volant a rozjel se pod plným plynem, pak brzdil s prominutím jako kráva, pak se zase rozjel a tak furt dokola. Po 10 minutovém blbnutí řekl, že auto je schopno provozu a dal nám razítko pro další putovaní Afrikou.

Další putovaní bylo směr Tanzanie do parku NgoroNgoro a tak, ale o zoo psát nemusíme.

Navštívili jsme pár masajských vesnic a zatancovali si "origoš" masaj tanec, kdo vyskočí nejvýš. Pak s místním Masajem putovali do míst, kde žijí kobry černé. To jsme si připadali jak v minovém poli. První našlapoval Masaj a my dva za ním. Minové pole, myšleno jako samý kamen s domovem kober.

No nic, stále nás čeká Black Mamba live naturaly, ale až 17tého, výprava za mořskými krokodýly v Mombase. Tak se mějte hezky a těšíme se na pár vzkazíků.

Ahoj Jirka a Dan.

Cestovatelé Daniel Ručkal Jiří Pergl. Poděkování rodinám a kamarádům, že stáli při nás a umožnili nám absolvovat tyto expedice.

Expedice World

maily z cest po Keni