Ahoj všem od Dana a Jirky. Máme se obzvlášť dobře.
Je tu 33 ve stínu a docela se bojíme vzdálit od moře
nebo od vody, protože naše auto má u všech kolonek jako
air clima, radio, abs, servo atd.. všude jen no no no no no..ale hlavne to KLIMA. Teď jsme v Acapulcu za městem
v jedné zapadlé vesničce u domorodců a spíme u nich
v sítích u moře. Docela průser s hygienou, všude samé
odpadky, smrad, na záchodech ani nemluvě, ale je tu
hrozná pohoda a všichni se tu smějou, kouřej trávu a
zajímají je jenom jaké budou dneska vlny. Včera nás
pozvali na video a pustili nám tam 3 hodinovej dokument o
vlnách na Havai s nějakejma frajerama o kterejch jsem vůbec nikdy neslyšel, ale oni to žerou. Steve a Chyao, nás
pozvali do místního baru, kam nesměj bílý a nemaj rádi amíky, nakonec jsme jim koupily po pivu a měli nas rádi až do rána.Auto teda máme Chevrolet corsu a Dan je na ni malej tak kňourá. Dneska jsme to zkoušeli serfovat na 4m vlnách Pacifiku. Je to hroznej hukot ty vlny. A oni prý, že jsou malý. Mě to 2x semlelo a stáhlo do moře o 300m vlevo. Už jsme hnědý a dneska jdem slavit s místníma holkama moje narozeniny do Acapulca centra tak uvidíme. Zítra popfrčíme o kus dál směrem ke Karibiku a pak se stavíme v Guatemale.Prý je to tam v poho říkaj místní. Jinak jsou tu hrozně chudý. fotky a video budou super.
Tak se mějte. J a D.
Tak opět ahoj všem z Cancunu - severovýchodní časti
Mexica. Projeli jsme skrz obrovské hory, kde ujet 100 km
znamenalo 3 - 4 hodiny a dostali se k nejznámějším rozsahlým vodopádům Mexica Aqua Azura a Grand Canonu El
Sumidero, kde kaňon dosahuje hloubky 1000m.
Ve vodopádech se odehrála jedna smutná část naší výpravy.
Jirka je bez mobilu a bez nového foťáku, který se chvilku koupal i s ním. Jo skákat přes kaluže se nevyplací....
Ještě, že tam nebyli krokodýli, teda Aligátoři jako v
Canonu El Sumidero a ta fotka, kterých máme mnoho,
není ze zoo - opravdu ne. Volně žijicí Aligátoři, volavky, skalní supy, leguáni atd... Teď už je jen vcelku snobácka nuda, které se brzo zbavíme, jelikož jsme v turistickém centru Playa el Carmen. Jeli jsme sem proto, abychom se tu potkali s Berouňákama Slaboch H+S, Rybacek Pavel reality a jejich manželkami. Je to tu samej tlustej amík, amík, amík a zase tlustej bohatej rozlezlej amík s tlustou amičkou. Zítra už mažem dál směrem k Mexickému zálivu pryč od civilizace. Pár foto vkládame ukázkou. Viz foto zkaňonu,
kde fotka po zvětšení obsahuje držícího českého průvodce se
stejnou fotkou za námi..
Tak zase někdy. J a D.
Ahoj opět všem po menší odluce, která byla způsobena
nezáživným cestovaním autem a dlouhými kilometry
k místům, které stojí za navštívení a poznání.
Z Karibiku jsme si to namířili k Mexickému zálivu
a objížděli turisticky nenavštěvované místa podel pobřeží.
Dvě místa se nám povedli - Progreso, což nikomu nic
neřekne, ale jedná se o přístavní městečko se skvělými
místními smradlavými trhy s masem a rybinou, což bychom
rádi doložili fotkami, ale v místech, kde se právě nacházíme,
není dostačující comp pro úpravu foto. Z Progresa jsme se
vrhli na místní Mayskou kulturu -pyramidy. Cestou jsme
zabloudili a náhodou jsme narazili na velkou místni
domorodou slavnost - hádejte kolik tam bylo Gryngů?
To je pro informaci běloch - svítivý mezi místními.
Nemuseli jsme počítat dlouho,1 a 1 = my. Místní si nás
oblíbili, protože jsme tam byli největší, obzvlášť DAN, takže proběhla velká pivní party a jeden místní nám slíbil ubytování u něj doma s rodinou. Když jsme tam dojeli po 2 hodinách, řeklnám, ať si postavíme stan u něj na betonu před vchodem. Nastřelovací hřebíky jsme sebou neměli, tak jsme mazali dál a už nesehnali ubyt. a i kdyby se nám to povedlo v této části města, tak bychom byli ráno nejen bez stanu, ale i bez oblečení. Nyní jsme přejeli do dalšího státu Veracruz k sopkám a k jezeru pod mex. zálivem. Fotky snad příště. Mějte se fajn a bohužel za chvíli nashle 18.2. Bienevidas Czeco
Tak ahoj opět všem po menší odluce, která byla
způsobena pobytem mimo civilizaci státu Mexico.
Tento mail asi nepotěší moji maminku, která má o
nás takový strach. Takže: s pobytem u Mexického
zálivu, jsme se rozloučili a putovali dál do bohem
zapomenutého středu Mexica. Na mapě jsme oběvili
Největší vulkán, tedy alespoň se domníváme -
Vulkano Pico de Orizaba. Už cesta autem se nam
zdála poněkud divná, když jsme šplhali s takovým
převýšením, že jsme nestačili polykat. Poslední
vyznačená cesta na mapě byla v jedné vesničce
Tetelecim. V mlze, která se fakt dala krájet, jsme
se zeptali na cestu k vulkánu. Mistní se před námi
schovávali - asi jestli nejsme mimozemšťani.
Když jsme ale rozdali dětem žvýkačky a drobné, tak
vylezli a s ochotou nám odemkli řetěz k cestě,
směr vulkán. Cesta? Hummer by měl problémy.
Naše Chevy Corsa, ale nejistě stoupala po kamenné,
štěrkové (to se moc nedá popsat jaké)cestě výš a výš.
Občas nějaká propast, ře jsme museli vystupovat z
auta a chodit se dívat, jestli to s náma nezbuchne o
1000m níž. Dojeli jsme tak do 3500m.n.m a dál už to fakt
nešlo. Dál jsme šli pěšky, ale když jsem začal zvracet
a nebylo nám dobře s převýšení, usoudili jsme, že bude
potřeba se aklimatizovat. Vybudovali jsme tábor pro přespání.
K večeru se začala dělat taková zima a vítr, že
všechno oblečení a spacáky nestačili, takže jsme
museli udržovat oheň, nejenom kvůli teplu, ale taky
kvůli medvědům. Moc jsme toho nenaspali,
ale ráno v 7 jsme se vydali směr Vrchol ORIZABA
5610 m.n.m Aklimatizace pomohla a šlo se celkem fajn.
Nastali problémy, už kolem 4500 m, kde zóna
bez kyslíku se rapidně projevovala. Výhled nad mrakama
byl jako pohled z Boeingu 737 viz foto. Každým krokem
se zdálo, že ji nezdoláme. Chůze 10m a
přestávka, pak 5m a přestávka a nakonec po 2 m a
nešlo jít dál. Točení hlavy, krev se nestačila okysličovat
a svaly ochabovaly. Nakonec, když se přiblížila bouřka a
vítr, začal už být strach ve 3 hod odpo jak se
vrátíme. 300m před vrcholem jsme v slzách rozhodli
- ta mrcha nad náma výhrála, otáčíme. O cestě zpět
ani nemluvě. Výsledek - Dan v horečkách z
vyčerpání a slunce a já totéž. Tam jsme si opravdu sáhli
až na dno, jako nikdy před tím. Teď už jsme zase v Acapulcu
a tady to doklepnem. Jsme ok. Tímto mailem se
s vámi loučíme a naviděnou se těší J a D.